Unreal stále nikde

Před osmi lety jsem byl ještě malým hošíkem povinně navštěvujícím první ročníky gymnázia a když v tu dobu vyšel Doom II, stejně jako další tisíce hráčů, propadl jsem i já 1st person šílenství. Leč nejen iD Software, ale i Epic se chtěl nadlábnout z nově objeveného zlatého korýtka, a tak když iD oznámil vydání Quakea, který měl díky nahrazení veškerých spritů polygony představovat revoluční zlom v pojetí 3D her, Epic kontroval oznámením Unrealu, jenž měl být ještě lepší, než jeho konkurent. Jak to dopadlo, všichni víme. Zatímco iD hráče čas od času potrápilo tehdy ještě goticky laděnými obrázky (pamatujete na draka na noční obloze?), u Epiců ticho po pěšině. Nakonec Quake v dubnu 1996 vyšel, sklidil zasloužený úspěch a po roce a půl spatřil světlo světa dokonce i Quake II, kdežto Unreal stále nikde. Pak to ale po dlouhém čekání přišlo, v květnu 1998 byla hra konečně vydána a oba své starší konkurenty od iD Software převálcoval přesně tak, jak bylo slibováno. Neuvěřitelná grafika, dokonalá atmosféra podbarvená 3D zvukem a hudbou měnící se podle aktuální situace, to byly devizy, kterým málokterý hráč odolal. O rok později se obě konkurenční firmy utkaly o přízeň hráčů znovu, tentokrát s novým přístupem k žánru. Ačkoliv Quake III: Arena nabízel nádhernou grafiku a rychlou, agresivní hratelnost, byl poněkud jednostranně zaměřen pouze na deathmatch. Naproti tomu Unreal Tournament obsahoval kromě deathmatche i oblíbené týmové módy, Unreal Tournament 2003jako domination, CTF a nově i assault, což mu zajistilo déletrvající hratelnost.